Říká se, že ve dvou se to lépe táhne, a to platí nejen na laně, ale také při pobytu v přírodě. S parťákem a nabalenými batohy jsme se sešli na Frýdeckém nádraží a vyrazili směr Mořkov. Zaskřípaly brzdy vlaku a my už pádili do kopce. Jelikož jsme měli v plánu spíše relax než šílenou makačku, čekala nás krátká, ale ne úplně rovná cesta. Zakotvili jsme pod přístřeškem kousek od Hodorfu. Mraky se zrovna neusmívaly a nám bylo jasné, že v noci bude lít jako z konve. Stavět stan nám ale přišlo zbytečné. Karimatky, spacáky a už jsme si mohli konečně vytáhnout vymakané, a tak očekávané pivko.
K němu jsem už doma připravila plněné cukety, čerstvé ze zahrádky. Jídlo doma tak vonělo, že jsme se na něj těšili celou cestu. Bohužel jsme měli vařič, ale ne nádobí na vaření. Přesně jsem si pamatovala, kde jsem ho doma viděla naposledy. 😊 Nicméně už nějakou dobu jsou plecháčky Linkou nezbytnou výbavou a výzdobou mého batohu. Tentokrát nám zachránily celý večer, protože hladová žena je horší než hladový muž. Z plecháčků jsme si udělali improvizovaný hrnec a cukety zabalené do ruliček ohřívali tímto trošku netradičním způsobem. Teplý čaj před spaním nemohl chybět a říše snů už mohla zatěžkat naše víčka.
Déšť vyčistil vzduch a nás čekalo patnáct kilometrů na Velký Javorník a dále na Horečky. Lidí jsme potkali pramálo a cesta se krásně klikatila kouzelným lesem. Výhledy střídaly výhledy a dobrá nálada nabývala na intenzitě. Velký Javorník nás odměnil skvělým jídlem a výbornou kávou, jak jinak než do našich oblíbených plecháčků. Z Javorníku už jsme scházeli dolů na Beskyďákům známé Horečky. Magické místo v lese nad skokanskými můstky, s příjemnou restaurací a přírodním amfiteátrem ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tentokrát se toto klidné místo změnilo na prostor pro zajímavé mezilidské KONTAKTy. KONTAKT FEST jsme si vybrali z několika důvodů. Byli jsme velice zvědaví na neobvyklý, jedinečný, ale přesto naprosto jiný koncept festivalu.
Nádherné prostředí vysoko nad Frenštátem, fajn hudba, program nabitý hudbou různých žánrů, gastro show, přednášky známých fotografů, ekonomů. V talk zóně se objevil například Hejlík se svojí gastromapou, či známý ekonom Radovan Vávra. Lesem se linula vůně skvělého jídla i tóny známých písní Tomáše Kluse či Tata boys. Medové pivo místního pivovaru dokreslovalo atmosféru poklidné hudby Mariana Friedla a chill zóna se přímo vybízela k relaxu a vychlazenému drinku. KONTAKTní byl tento festival až až, i když úplně jinak, než je běžné. Velice zajímavý KONTAKT hudby, přírody, inspirativních lidí i skvělého jídla.
Sluníčko už ale dávno zašlo, interpreti pomalu odjížděli a bylo na čase vybrat místo na spaní. Volba padla na přístřešek hned u lesa nad areálem. Výhled na nasvícenou stage i celé Beskydy stál za to a nás rychle přemohl spánek. Aby kontaktu nebylo málo, ze spaní nás nad ránem probudil nevybíravý lehce děsivý hlas z lesa, který se nepříjemně přibližoval. Chvíli jsme zvažovali, zda spíme či bdíme, rychlostí blesku jsme vystartovali ze spacáků a obouvali boty. To už se ale zvuk vzdaloval a nám se mírně ulevilo. I když vlézt zpátky do vyhřátých spacáků bylo příjemné, usínalo se nám se zvláštním pocitem. Bylo kolem třetí ráno a říkali jsme si, že neznámé zvíře už se snad nevrátí. Samozřejmě, že jsme se spletli a za hodinu nás onen zvuk vzbudil znovu. Tentokrát jsme již dokázali identifikovat, že zvuk, který slyšíme, patří hoooooooodně naštvanému divočákovi. To už nás z vyhřátých spacáků vyhnalo definitivně. Rychlá ranní káva z plecháčků, zabalení věcí a fičák dolů na vlak.
