Z našich malých kopečků Jizerských hor jsme se vydali poznávat horské štíty Vysokých Tater. Po dlouhém covidovém půstu bylo Slovensko první zemí, kterou jsme navštívili a byl to pro nás velký zážitek. Vyrazili jsme ve skupině 6 lidí a počítali s tím, že se rozdělíme na klučičí a holčičí partu. Holky pěší a kluci s lanem na nejznámější cestu Tater, na Hokejku.
Neměli jsme přesné plány a tak jsme si našli ubytování v campu pod Štrbským plesem, kde jsme si mohli každý den zaplatit další noc bez nutnosti rezervace. Byla to skvělá volba. Po zkušenostech s českými kempy jsme si připadali jako v pětihvězdičkovém hotelu. Navíc to byla dobrá startovní lokace pro všechny výpravy.
1. DEN - Štrbské pleso, Vodopád Skok, Pleso nad Skokom, Capie pleso, Bystrá lávka 2 300m, Vyšné Walhlenbergovo pleso a dolu do Štrbského plesa. Okruh: 7h
Vydali jsem se pěšky z kempu do Štrbského plesa, což nám zabralo možná hodinku a půl. Kopeček, po kterém běžně jezdí zubačka jsme museli zdolat sami, jelikož se trať právě opravovala. Z plesa pak pokračovala už o něco příjemnější cesta a my si konečně začali užívat tatranské přírody. Překvapilo mě kolik kytek a rostlin všude rostlo, byla to skvělá podívaná. Když jsem došli k velkému vodopádu Skok, nechali jsme se strhnout atmosférou a fotili si pod stříkající vodou selfíčka (někdo místo selfíček své plecháčky). Vůbec jsme netušili, co nás ještě čeká. Mnoho lidí u Skoku hází otočku a vrací se nazpět do Štrby, což rodinám s dětmi, které nemají horolezce průpravy doporučujeme :) U Capieho plesa jsme si dali sváču, zanadávali si na otravného drona, který tam lítal a pak zjistili, že musíme vylézt ten obří kopec nahoru. Já si naivně myslela, že pleso je vrchol a pak už se jen klesá. Takže jsme se přioblékli do bund a vyrazili nahoru. Celou dobu jsme tahali nesmeky a tady bylo asi 5 metrů dlouhý pás sněhu, kde to klouzalo ale asi ne tolik abychom nebyli líné a nesmeky si nandali. Cesta k vrcholovému přehupu byla kamenitá a dost příkrá. Po cestě jsme potkali pár ubrečených dětí v teniskách a nešťastné rodiče, co se šoupali po zadku dolů. Nahoře u řetězů byla hodinová fronta, jelikož se tam zasekla maďarská škola s dětmi, které na vysokohorskou turistiku také nebyly připraveny. Bystrou lávku s řetězy jsme po dlouhém čekání zdolali a už nás čekal "jenom" sestup dolů. Několik hodin skákání po kamenech dá kolenům zabrat ale měli jsme nádherné počasí a po cestě si našli kamarádky v důchodovém věku, které nám vyprávěli o místních specialitách. S vidinou talíře halušek nám cesta poměrně rychle utekla. Nevím jak dlouho jsme přesně šli ale byl to určitě celodenní výlet, takže nějakých 7-8 hodin nám to dalo. A že ty halušky v kempu fakt chutnaly!
2. DEN - Téryho chata Přes: Starý Smokovec - lanovkou na Hrebienok, Zamkovského chata, Téryho chata a zpět stejně: 5,5h
Druhý den jsme trochu lenivě jeli lanovkou na Hrebienok odkud jsme vyrazili na Téryho chatu. Byla možnost jít i pěšky ale to bychom nestíhali až na chatu a přišli bychom o ty nejkrásnější výhledy. Tohle byla opravdu nádherná cesta celou dobu lemovaná vodou, rostlinami a neskutečnými výhledy na okolní kopce. Doprovázeli jsme kluky, kteří pak zabivakovali pod hokejkou a tak si celé lezecké vybavení nesli na zádech. Poslední úsek k Téryho chatě už je dost kamenitý a příkrý. Mále jsem vypustila duši a dost často odpočívala a kochala se. Zase mě táhlo to jídlo a to byla hlavně slibovaná naparená buchta, tedy obří bramborový knedlík. A dočkala jsem se, byl to asi nejlepší knedlík v mém životě! Při se stupu jsme nechali kluky svému vlastnímu osudu a utíkali dolů abychom stihli lanovku dolů.
3. DEN - Termály Vrbov
K tomu asi není co dodat. Ne tolik komerční termál s důchodci a smaženými sýry, přesně něco pro nás. Užili jsme si to se vším všudy a neodradilo nás ani to, že bylo skoro 30 stupňů a my se smažili v horké vodě. Třetí den prostě musí být odpočinkový. Kluci v ten den zápasili někde v Hokejce.
4. DEN - Kriváň - tam to trvá 7h, když se vyráží z: Tři studničky, Grúnik, Daxnerovo sedlo, Kriváň, Jamské pleso, Štrbské pleso
Jestli něco můžeme považovat za náš neúspěch, tak je to Kriváň. Rozhodli jsme se vyrážet ze Třech studniček ale nedošlo nám, že když půjdeme 15 km ke studničkám, tak už bude poledne a my se budeme potit v teplotě přes 30 stupňů na přímém slunci. Přesto jsme to nevzdali, načepovali si u Studniček vodu a vydali se nahoru. Každý krok byl přemlouvání, bylo nám fakt strašné vedro a Kriváň mi přišel hrozně daleko. Navíc se lidé z druhé strany vraceli a my si říkali, že jsme fakt měli vyrazit dřív a nenechat to na odpoledne. Po 200 metrech stoupání jsme zjistili, že máme jen zbytek vody, vypili jsme skoro všechno. Na mapách jsme hledali další potok a jaké bylo překvapení, že cestou nahoru už žádná voda není! V tu chvíli jsem si vzpomněla na vyprávění té důchodkyně, že cestou na Kriváň mále umřeli žízní. No tak jsme si na chvilku sedli a dali si vážný pokec co dál. A jelikož jsme už jsme pár výprav bez vody zažili, rozhodli jsme se sejít a dostat se co nejdřív do kempu. Takže Kriváň jsme prostě zapytlili a stále na nás v Tatrách čeká.
5. DEN - Den Rysy: Přes: Popradské pleso, Kotlina Žabích plies, Chata pod Rysmi. To jsme šli my, ale pak se dá jít ještě na vrchol Rysy a zase zpět: celé i s vrcholem to vychází na 6,5h, my to bez vrcholu měli za 5,5h
Kdybych měla vybrat nejkrásnější cestu v Tatrách, tak je to cesta na Rysy. Má kamarádka zde dělala nosičku a tak jsem byla dost natěšená, až tu kouzelnou chatu poznám osobně. Za mě je to tak akorát tůra, která příjemně stoupá podél potůčků a zabaví vás i řetězy, které jsou trošku odvážnější. Jsou tu opět nádherné výhledy a chata nahoře má nejimpozantnější záchod co jsem kdy viděla. Už jenom kvůli tomu záchodu to stojí za to :) Mrzí mně, že jsme se nedostali na vrchol Rysy ale začínala bouřka a my se i na doporučení chatařů museli rychle dostat dolů. Počasí se přeci jenom v horách velmi rychle mění.
Byl to krásný týden, kdy jsme poprvé objevovali kouzlo Vysokých Tater a já už se fakt nemůžu dočkat, až tuhle krásnou oblast prozkoumáme i v zimě. Poznámka pro příště: radši si lehnout na noc do vlaku a nechat se dovézt do Popradu, než řídit přes tu šílenou dálnici!